České moderní umění ze sbírky Pavla Čáslavy

Pavel Čáslava navazuje svou sbírkou českého moderního umění na meziválečné sběratelství, které má v Brně dlouholetou tradici. Poměrně rozsáhlá kolekce se formovala v průběhu uplynulého desetiletí, a to ve snaze získat reprezentativní ukázky tvorby představitelů několika uměleckých generací minulého století.
Sběratelovy akviziční záměry se zaměřily na dva hlavní okruhy. První zahrnuje několik dokladů předchůdců českého moderního umění (A. Slavíček, A. Hudeček, J. Prucha), hlavně však malby a sochy zakladatelského pokolení, jež těžilo z expresionistických a kubistických podnětů (E. Filla, A. Procházka, O. Gutfreund).
K jejich odkazu se po první světové válce přihlásili mladí avantgardní tvůrci, a to nejen malíři (F. Foltýn), ale i sochaři (V. Makovský, B. Stefan). Další vývojovou eventualitu zde představují malíři, kteří vycházeli z poetiky novoklasicismu (O. Kubín, J. Král, A. Justitz, J. Trampota ad.) či ze sociálních problémů doby (J. Kubíček, P. Kotík). Ohlas válečného času je patrný v dílech umělců z let protektorátu, ať už byli představiteli tvůrčích kolektivů (Skupina 42, Skupina Ra) nebo rozvíjeli své představy na vlastní pěst (J. Čapek, J. Bauch, K. Černý, F. Kaláb).
Druhý názorový okruh ve sbírce Pavla Čáslavy počítá s přínosem brněnských výtvarníků, kteří tvořili v letech po druhé světové válce, zejména těch, jejichž tvorba reaguje na aktuální problematiku. Ke slovu se tu dostávají autoři bez ohledu na to, zda byli členy nově vzniklých skupin (B. Matal, J. Kubíček, P. Navrátil, M. Netík, V. Vašíček, D. Chatrný, A. Širůček, V. Drápal, M. Štolfa) nebo stáli mimo skupinová společenství (B. Lacina, M. Šimorda, P. Skácel).
Výstava seznamuje se zaměřením sbírkového souboru, aniž si může činit nárok na vyčerpávající představu o názorových tendencích nebo o přínosu stěžejních osobností českého umění dvacátého století. I tak však nabízí pohled na umělecký odkaz naší minulosti, jenž je právě dnes hodný zvýšené pozornosti.
Jiří Hlušička