Tomáš Svoboda
Jako z filmu: Adaptace

Východiskem výstavy je snímek Tomáše Svobody Jako z filmu (2017) zabývající se narativními a syntaktickými postupy a sémantickými rovinami filmu. Je založen na vrstvení sebereferenčních perspektiv, které propojují pozici autora, vypravěče a diváka. Výstavní projekt převádí analýzu vztahů skutečnosti a iluze či představ z filmového média (tj. dlouhometrážního experimentálního filmu) určeného pro projekci v kinosále do galerijní instalace. Rozpouštění výchozích kódů v novém celku přináší několik fascinujících momentů: například odlišnou dimenzi času a místa, která se v galerijní expozici váže k jedinečnému „tady a teď“ nebo převod lineární posloupnosti vyprávění do paralelní prezentace jednotlivých scén v samostatných projekcích. Důležitou roli sehrává opakovaný transfer filmového a výtvarného světa. Zásadní je specifická, ale zároveň prostupná zkušenost filmového diváka a galerijního recipienta (jehož stále nelze pojmenovat jinak než jako návštěvníka). Ano, pohybujeme na klasické ose původce – komunikát – příjemce. Podstatné je ovšem prostředí, v němž se tato osa ocitá, tedy přenos z režimu kina do režimu galerie. A současně prostupnost vnímání skutečnosti skrze kulturní zkušenost, kdy nejsme schopni rozlišit „objektivní realitu“, její subjektivní vnímání a její reprezentaci skrze filmové zpracování. Klademe si zdánlivě jednoduché otázky: Co to znamená „jako z filmu“? Jaká je odpověď v závislosti na projekčních režimech? K čemu je vytržení filmu z „pravidel filmu“?

Poděkování: io/post, display