František Vrána
Nábytek, interiéry, volná tvorba

František Vrána, dlouholetý zaměstnanec brněnského Vývoje nábytkářského průmyslu (pozdějšího Výzkumného a vývojového ústavu nábytkářského), se od počátku 60. let až do revoluce významně podílel na utváření výrobního programu pro české nábytkářské podniky i na podobě nábytku určeného pro export. Jeho tvorba, ovlivněná především skandinávskou „klasikou“, odkazuje na aktuální dobové trendy, ať již italského nebo severského směřování, přizpůsobené domácímu prostředí. Mnohé z návrhů lze označit za nadčasové a dodnes moderní.

Zájem o divadlo a scénografii přivedl Františka Vránu do atelieru J. A. Šálka na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně (1950–1954). Vedle scénografie se v té době zabýval výstavnictvím a interiérovou tvorbou, obory, které dále studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1956–1960) v ateliéru architektury u P. Smetany. Po skončení vojenské služby nastoupil v roce 1962 jako výtvarník – návrhář do Vývoje nábytkářského průmyslu v Brně; navrhování nábytku se stalo jeho hlavní prací na téměř třicet let.

V zaměstnání se podílel na důležitých výzkumných úkolech – na vývoji zařízení pro knihovny a hotelové pokoje, vývoji čalouněného, skříňkového a dětského nábytku, zakázkách pro export, pro Podnik zahraničního obchodu Drevounia nebo TON. V roce 1981 byl pověřen vedením vývoje nábytku pro nesocialistické země; k témuž úkolu se vrátil znovu na konci 80. let.
Již první návrhy, ložnice pro malé byty, přinesly Vránovi ocenění (1962–1963). Vysoce hodnocen byl rovněž následující několikaletý projekt na vybavení malých a středních knihoven (1963–1966). Navržené prvky – jednoduché regály, skříňky, židle z kovových hranolových profilů i průmyslově vyráběný dřevěný H regál a skříňky pro výpůjční pulty – byly později využity při zařizování brněnských knihoven J. Mahena, Filozofické fakulty UJEP a čítárny Moravské galerie v Brně.

Výstupy státního úkolu C4 Vývoj dětského nábytku – skládací dětské lůžko (1973), patrová postel (1975) a stavebnicový systém víceúčelových prvků pro mateřské školy, s žíněnkami, kontejnery i dalšími doplňky (1976), – jsou dalšími doklady komplexního přístupu k společensky závažnému zadání a jeho sofistikovanému řešení.

Systematická práce na inovaci skříňkového nábytku vedla k variabilní stavebnici Domino (1981) ze smrkových krabicových dílů a pro export koncipovanému Romantiku (1980–1981), který se od běžných „hladkých“ tvarů výrazně odlišoval zvlněnou linií, obloukovým zakončením i zaoblením hran.

Za mimořádný a experimentální je považován kovový nábytek originální konstrukce inspirovaný tvaroslovím funkcionalismu, s kostrou z ocelové trubky ohýbané ve tvaru písmene „U“; upravená varianta křesla byla později vybrána do interiéru Paláce kultury v Praze (1977–1979).

Stejně zodpovědně jako navrhování nábytku se architekt Vrána věnoval výtvarnému řešení výstav, návrhy veletržních instalací na brněnském výstavišti, jejichž projektováním byl v letech 1967–1981 pověřen, systematicky studoval historii a teorii designu, publikoval v Rozhledech VVÚN (1965–1983) i v odborných časopisech. Po roce 1990 předával své zkušenosti studentům Střední školy uměleckých řemesel, Mendelovy univerzity a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

Doprovodný program k výstavě:
16. 12. 2015 Kolokvium k výstavě. Architekt František Vrána pohledem přátel, spolupracovníků z Vývoje nábytkářského průmyslu, kolegů - pedagogů ze Střední školy umění a designu a Mendelovy univerzity v Brně i bývalých studentů. Setkání s přednáškami i osobními vzpomínkami.
13. 1. 2016, 17 h Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Dagmar Koudelkovou.