Siliconvalse Hungarian Reality

Jaká je současná maďarská skutečnost? To je otázka, na niž neexistuje jednoduchá odpověď, otázka, kterou se snaží zodpovědět mnoho obyvatel této podunajské země, otázka, jež zůstává aktuální již dlouhá desetiletí od chvíle, kdy byla otřesena víra v hodnoty přeplněné „velkou historií”.

Umělci nezůstávali lhostejní vůči skutečnosti, která je obklopuje, v dobách minulého komunistického režimu ani za současného ultranacionalismu a hédonistického konsumerismu. Potřeba kreativně pozdvihnout hlas a aktivně se účastnit otevřené diskuse je silnější než převládající budapešťský nihilismus, přesto mnoho maďarských umělců pozbylo v současnosti, stejně jako v minulosti, práva vystavovat ve veřejných institucích kvůli vládě, která netoleruje svobodu slova a kritické postoje vůči autoritářské diktatuře.
Aktuální situaci nejlépe odrážejí slova Dóry Maurer: "Moje jméno se znova ocitlo na černé listině kulturní politiky: Jsem liberální, zajímám se o „západní“ umění, a ne o to národní (nízké) a jsem členkou kliky, která už dvacet let působí na maďarské kulturní scéně. Propadli jsme se zpět někam do konce šedesátých let."

Obraz, který předkládá Dóra Maurer, neponechává žádné iluze... a nezáleží na tom, zda jde o současnou nacionalistickou vládu Viktora Orbána, Kádárovy časy „gulášové revoluce” nebo období „divokého” kapitalismu 90. let – nezávislý umělec je nad Dunajem nechtěným hlasem.

Výrazným příkladem kritického postoje vůči skutečnosti je instalace Siliconvalse Szabolcse KissPála, jež je umělcovou reakcí na brutalitu světa a představuje nadčasové poselství, stejně aktuální dnes jako v době svého vzniku v roce 2001. Stává se pokusem o odpověď na otázku položenou v úvodu i výchozím bodem pro vznik této výstavy, prezentující nezávislou maďarskou uměleckou scénu v průběhu posledních čtyřiceti let v zemi metaforicky zobrazované jako Siliconvalse.

Navzdory nepříznivým podmínkám – nebo možná právě díky neustálým pokusům odsunout umění na okraj života – se v Maďarsku objevilo mnoho výjimečných a svým způsobem specifických uměleckých osobností: počínaje konceptualismem a minimalismem (Erdélyi, Maurer, Jovánovics) v sedmdesátých letech přes poetické malířství z dob transformace (Fehér, Mulasics) a zpracování tradic avantgardy (Sugár) po aktuální velmi výraznou společenskou angažovanost umělců (Benczúr, Cseke, El-Hassan, KissPál, Kaszás) využívajících postkonceptuální formu výpovědi k vyjádření kritického postoje vůči skutečnosti, která je obklopuje – maďarské skutečnosti.

Tento projekt podpořila Nadace ERSTE.