Ivan Chatrný
Struktury, konstrukce, gesta

Ivan Chatrný ve své tvorbě od počátku rozvíjel řád určený pravidly, která postupně upřesňoval, prohluboval a obměňoval. Ve srovnání s bratrem Daliborem je jeho názorové rozpětí a užití výrazových prostředků daleko úžeji zaměřené, i když velmi soustředěné. Jde především o vztah mezi chaosem a systémem, které nemohou bez sebe existovat, protože jeden je součástí druhého. Ve svých kresbách, grafikách i kolážích se zabýval redukcí, posouváním, natáčením a celkovým rytmem tvarů, čímž se principy jejich utváření blížily hudební kompozici. Ubíhající čas, vymezení začátkem a koncem, postupně nahradila proměna jednotlivých prvků, které na sebe navazují a dokumentují celý proces. Ten však není nikdy uzavřený a může pokračovat dál. Svými díly vyjadřoval složitost nekonečných dějů v přírodě, neustále se proměňujících a periodicky se opakujících, často jen v nepatrných obměnách. Střetávají se v nich různé, často protichůdné síly, které však nakonec zůstávají v rovnováze.
Námětem prací I. Chatrného je často vznik a vývoj konstrukcí, které se řídí zákonitostmi příbuznými matematice, deskriptivní geometrii, fyzice nebo architektuře. Jindy naopak směřují k rozložení systému, k rozpadnutí kompozice a nastolení chaosu. V dalších sériích zachytil umělec dynamické proudy energií, jako by se do nich promítal nezadržitelný pokrok přírodních věd a techniky, čímž vlastně navázal na idey futuristů.
Svou ranou figurální tvorbu začal Ivan Chatrný transformovat do abstrahované podoby kolem poloviny padesátých let. Začal se zabývat abstraktní kompozicí geometrických struktur, v nichž zkoumal tvary, linie, rytmus a kombinace výtvarných prvků. V polovině šedesátých let vytvořil několik předkonstruktivistických prací. První série sítotisků z konce šedesátých let vznikaly metodou vrstvení rastrů přes sebe. Zajímaly ho průniky kruhů a čtverců, oblouky a pravé úhly. Inspiroval se informelem a extrémní úsporností projevu se přiblížil minimalismu. Od roku 1968 se stal výraznou osobností Klubu konkretistů. Vyjadřoval se především grafikou, hlavně technikou sítotisku. Jeden z důležitých inspiračních zdrojů jeho práce tvořily technologie reprodukování obrazu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ho metoda mechanického zacházení s jednotlivými prvky přivedla k cyklům pracovně nazvaným Mechanická fuga nebo Rytmus strojů. Tehdy rovněž vytvářel díla, vycházející ze hry se znakem a písmem. V závěru své tvorby se věnoval gestickým kresebným záznamům a fotogramům vegetabilních forem.
Ivan Chatrný byl celý život spjatý s Brnem. Dlouhá léta učil stejně jako jeho bratr na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Výstava Struktury, konstrukce, gesta je pouhým vhledem do jeho tvorby, pojatým jako připomenutí významné umělecké cesty, odvíjející se souběžně s jeho bratrem Daliborem.