Phill Niblock
Working For a Title

25. 11. 2015 – 25. 1. 2016

Dům pánů z Kunštátu

Kurátor/ka

Mathieu Copeland

Tvorba Philla Niblocka je multidisciplinární a už více než 50 let se pohybuje v oblasti „intermediálního umění“. Autor kombinuje minimalistickou hudbu, konceptuální umění, strukturalistický film, systémové či politické umění a snaží se tak transformovat naše vnímání a prožívání času.

Ačkoli je Phill Niblock uznávaný jako jeden z nejvýznamnějších experimentálních skladatelů naší doby, započal svoji uměleckou dráhu jako fotograf. Narodil se v roce 1933 v Andersonu (Indiana), ale jako vášnivý jazzový fanoušek se v roce 1958 usadil v New Yorku. Fotografovat začal od roku 1960 a po celé čtyři roky se věnoval portrétům jazzových hudebníků; často provázel do nahrávacích studií a na koncerty Charlese Minguse, Billyho Strayhorna, Dukea Ellingtona a další. V polovině šedesátých let přechází od fotografie k filmu a na popud choreografky a zakladatelky nadace „Experimental Intermedia“ Elaine Summers začíná filmovat tanečníky a choreografy v divadle Judson Church Theater: patří k nim Yvonne Rainer, Meredith Monk, Lucinda Childs a další. Od roku 1968 se Phill Niblock zaměřuje na hudbu a skládá své první kompozice, které – jak zdůrazňuje sám autor – se musí poslouchat velice nahlas, aby náležitě vyzněly jejich superharmonie (overtones). Souběžně pokračuje i ve své filmové tvorbě, k níž patří i jeho monumentální dílo The Movement of People Working (Pohyb pracujících lidí), filmový cyklus o celkové délce přesahující 25 hodin realizovaný v letech 1973–1991; opakující se charakter pohybů při práci zde působí jako přímá ozvěna jeho minimalistických hudebních kompozic.

Analogové fotografie Philla Niblocka se už od poloviny šedesátých let zabývají architekturou a urbanismem New Yorku. Řazení a kompozice jeho záběrů mapují fotografovaná místa a objekty, ať už se jedná o opuštěné budovy na ostrově Welfare Island (dnes Roosevelt Island) z roku 1966, vybydlené oblasti v jižním Bronxu (1979) nebo fasády ve čtvrti SoHo Broadway (1988). Od roku 1966 se Niblock zabývá myšlenkou projekce pohyblivých obrazů prostřednictvím série filmů a sekvence diapozitivů. Úvodní počin tohoto experimentálního postupu tvoří Šest filmů, cyklus krátkých zvukových filmů natočených na šestnáctimilimetrový materiál v letech 1966 až 1969 a přinášejících portréty umělců a hudebníků, například Sun Ra či Max Neuhaus. Jeho zaujetí lidskou individualitou a její oslava tvoří jádro cyklu videofilmů nazvaného Anecdotes from Childhood (Příběhy z dětství). Vznikl v letech 1985 až 1992 a zabývá se fenoménem paměti a vyjádřením osobní historie prostřednictvím intimních portrétů.

Již v roce 1968 začíná autor experimentovat s kombinováním svých vizuálních děl a hudebních partitur a vytváří architektonické a environmentální zvukové kompozice. Cyklus Environments (Prostředí), který zde autor rekonstruoval poprvé od dosud poslední prezentace v roce 1972, extrahuje pomocí obrazů realitu několika různých prostředí a zároveň generuje ve výstavním prostoru hutnou a intenzivní dočasnou situaci promítaných obrazů, hudby a pohybu.

Filmový cyklus Pohyb pracujících lidí, který představuje lidskou práci v její nejzákladnější podobě, se zde poprvé promítá vcelku a autor jej pro svoji retrospektivu nově sestříhal a remasteroval. Byl natočen na šestnáctimilimetrový barevný film a později na video na takových místech jako Peru, Mexiko, Maďarsko, Hong-Kong, Arktida, Brazílie, Lesotho, Portugalsko, Sumatra, Čína a Japonsko. Celkové množství natočeného materiálu přesahuje 25 hodin a zaměřuje se na práci jako na choreografii pohybů a gest, vzdávajících hold mechanickému, avšak zcela přirozenému opakování počínání pracujících. Phill Niblock o tomto díle říká, že „Pohyb pracujících lidí vznikl z nutnosti, protože moje hudební představení doprovázeli živí tanečníci, ale bylo příliš obtížné a nákladné pořádat turné s tolika lidmi. Tak jsem začal natáčet filmy, které bych mohl při své produkci promítat.“

Filmy doprovází pomalu se rozvíjející, harmonicky minimalistické hudební dílo Philla Niblocka, vytvořené v letech 1968 až 2011. Hlasitost provedení těchto kompozic a jejich táhlých souzvuků – drónů – nabízí niterný prožitek, oživený jiskřivými, pulzujícími harmoniemi. Partitury, představené na výstavě ve formě fotokopií vytvořených pro autorovu výstavu v londýnské galerii ICA v roce 1982, zaznamenávají pokyny skladatele pro mixování hudby. Hudebník s nimi během představení nepracuje, hraje si s nahrávkami, pohybuje se po prostoru, někdy vytváří souzvuk s tonalitou nahrávky, jindy naopak vznikají disonance. Výsledkem je neustálý tepající, rytmický a pulzující pohyb v neustále se proměňujících harmoniích během jeho vlastního pohybu v prostoru. Vrstvení tónů jakoby bylo ozvěnou opakovaného konání pracujících; odvíjení filmů na každé obrazovce (které se v průběhu dne mění) v kombinaci s programem, který náhodně přehrává různé hudební skladby, v důsledku vytváří neustále se obnovující formy, nabízející stále nové juxtapozice zvuku a obrazu.

Pohyb pracujících lidí představuje silné společenské a politické sdělení, zdůrazněné samotným názvem a prezentované bezprostřední blízkostí pracujících. V tomto smyslu evokuje filmový cyklus práci některých dalších filmařů, jako byli Jean Luc Godard nebo Chris Marker, kteří již v roce 1967 dali dělníkům kamery a poučili je o základních filmařských technikách, aby si mohli natáčet své vlastní filmy. Fascinujícím zvratem událostí došlo k tomu, že několik dělníků začalo zakládat skupiny Medvekine a rozhodli se filmovat sami sebe při práci, spíše než by vytvářeli hrané nebo čistě dokumentární filmy.

Výstava vznikla ve spolupráci dvou muzeí – Musée de l’Elysée a centra současného umění Circuit de Lausanne.
Výstavě předchází mimořádný koncert Philla Niblocka v brněnské Hvězdárně, v pondělí 23. 11. v 19 h. Ve strhujícím audiovizuálním představení věhlasný americký intermediální tvůrce Phill Niblock promítá na kopuli planetária dlouhé sekvence z filmového cyklu „Pohyby pracujících lidí“ v doprovodu vlastní elektronické hudby. Minimalistická, nezúčastněná choreografie pohybů a gest filmovaných aktérů, provádějících monotónní pracovní úkony, generuje v kombinaci s hlasitou a rozvláčnou hudbou komplexní synestetický zážitek na hranici transu. Nenechte si ujít mimořádný příspěvek k dějinám moderního kinematografického umění.


Dům pánů z Kunštátu

Dominikánská 9

Brno

Vernisáž: 25. 11. 2015


Zavřít
Loading...