Aurélie Bayad (FR/BE)

Návyková moc internetu je fakt a nikdo to neví líp než Aurélie Bayad. V postinternetovém světě, v němž se IRL čím dál tím víc překrývá s URL, prosakují nové možnosti bytí do našich běžných životů. Bayad ve své mnohostranné praxi využívá video, fotografii nebo performance, aby nás konfrontovala s chaotickými a špinavými touhami a myšlenkami našich hypereálných (co je reálné?) identit, pečlivě vykonstruovaných k naplňování nových životních pravidel a očekávání ustavených v digitálním prostředí falešných lajků a dark webové erotiky. Bayad používá kameru, své tělo jakož i těla ostatních a subjektivně laděné texty k vytváření nového estetického jazyka vyjadřujícího tužby současné kultury. Na pozadí pečlivě vystavěných prostředí – slizkých a mazlavých, škaredých a nechutných, laciných a třpytivých – postupně odkrývá charakter subjektů svých fotografií a filmů (často sama sebe). Schovává přitom tyto protagonisty za měkce nostalgické odstíny kýčovité vizuality 80. a 90. let, skládá své filmy z těkavě nepravidelných a extatických sekvencí, dává jim srdcervoucí soundtrack, a nebojácně hledí zpátky do objektivu, jako by se ptala: ‘Jaká je tvá opravdová osobnost? Co je opravdová krása? Po čem doopravdy toužíš, jaký je tvůj fetiš? Koho chceš, abych viděla?’ Se svými nadpozemskými normami krásy, vyvrhnutým a vyhřezlým, avšak pestrobarevným nakládání s jídlem a dalšími substancemi denního užitku, s jejími upřímnými vyznáními intimity, dávající i přijímající, milující i zneužívající – tak výstižně, že vámi mohou otřást pochyby o sobě samých – Aurélie Bayad sdílí s diváky své hledání osobního ukotvení v tomto matoucím, propojeném světě.

(Zeynep Kubat)