Disparátní proudy. Mezinárodní skupinová výstava

Výstava Disparátní proudy představuje mezinárodní skupinu umělců, kteří se sešli v 90. letech v Berlíně a které od té doby pojily společné výstavní aktivity, stejně jako blízký pohled na uměleckou tvorbu. Dnes řada z nich působí v nejrůznějších koutech Evropy nebo Ameriky a někteří z nich učí na vysokých školách umění v Berlíně. Spojuje je zejména respekt vůči specifickému, jedinečnému autorskému projevu. Ten se odráží také v názvu výstavy, převzatém z technického názvosloví - v původním významu slova jde o magnetické proudy, které vyzařuje indukční cívka volně do prostoru. Kurátorky tento jev přirovnaly k uměleckému, svobodnému a experimentálnímu uvažování, které se šíří různými směry a postrádá jasně srozumitelnou kauzalitu či linearitu. Tento jev asociuje také marnotratné zacházení se silami, invencí i energií, které nutně doprovází tvůrčí proces. Jednou z rovin kurátorského záměru dua Capri je tedy provokativní oslava neefektivnosti, rozhazování a plýtvání. Kurátorky jsou si vědomy, že takový záměr v nás vzbuzuje čistě negativní asociace. Svou tvůrčí rozmařilost, kdy dávají v plen své nevyžádané autorské úsilí, staví do kontrastu s utilitárním charakterem jednání naší společnosti, která se orientuje především na peníze a zisk.

Ke spolupráci na výstavě přizvaly podobně uvažující české a slovenské umělce a spolukurátorku Kláru Adamcovou.

Pomyslný střed výstavy tvoří pódium ve tvaru půdorysu zaniklé malé berlínské galerie. Tento objekt zároveň představuje tvar volného společenství umělců. Výstava dále ukazuje jak malbu či kresbu, fotografii, videoprojekce, tak nejrůznější instalace, leitboxy, nebo inspirace brněnským kulturním prostorem. Mimořádná je například práce Susan Lorenz, která se inspirovala pozdně gotickým obrazem ze stálé sbírky Moravské galerie. Naše běžné vnímání času a minulosti narušila výrobou lavičky zachycené na středověkém obraze. Zaujme také například malba Iny Bierstedt, která ve svých obrazech reaguje na malířské dílo svého otce, který se celý svůj život musel konfrontovat s ideologickým tlakem na kulturu v bývalé NDR. Představí i zcela esteticky a obsahově potlačené dílo A. Kocha, který se kromě své umělecké činnosti zabývá i editováním internetového časopisu o současné vizuální tvorbě “vonhundert”.

Následující den po vernisáži, 10. června, v 17 a 18 hodin budou mít návštěvníci Domu umění možnost absolvovat komentovanou prohlídku výstavy s kurátorkami a přednášku Anrease Kocha o jeho ediční a redaktorské práci.