Alexandra Ivanciu, Jolanta Nowaczyk
Exercising Collective Disobedience

Výstava vznikla ve spolupráci s D21 Kunstraum Leipzig.

Alexandra Ivanciu a Jolanta Nowaczyk spojily své umělecké síly, aby se vlastními prostředky zapojily do celosvětového boje za lepší přístup k reprodukčním právům. Projekt Exercising collective disobedience byl koncipován jako generátor kontextu, katalyzátor mezi uměním a aktivismem; se zaměřením jak na myšlenku, tak na akci. Výstavní prostor se stává vzdělávacím prostorem, pro-choice infopointem, kde umělkyně shromažďují různé zdroje o reprodukční spravedlnosti, historické nebo informativní v praktickém smyslu.

Umělkyně, vedené kritickým myšlením založeným na intersekcionálním feminismu, orientovaly svou společnou praxi politicky, ve vztahu k problémům bezprostřední reality, přičemž kreativita byla zbraní "ve službách revoluce".  Naléhavost zpochybnění konzervativních a patriarchálních právních statusů po celém světě v nich vyvolala hněv a motivaci, které vedly k hledání řešení navzdory omezením, kterým čelí, a omezeným prostředkům, které mají k dispozici. Alexandra Ivanciu a Jolanta Nowaczyk se zapojily do aktivního uměleckého projektu, výzvy k solidaritě s kolektivem Dzien Po, který shromažďuje nouzovou antikoncepci (tzv. pilulky po), aby ji mohl distribuovat lidem v Polsku. Polsko a Maďarsko jsou jediné země v Evropské unii, kde lze nouzovou antikoncepci zakoupit pouze na lékařský předpis po konzultaci s lékařem, což ji činí mnohem méně dostupnou. Žijeme v době, kdy je ohroženo lidské právo na antikoncepci a potrat. V posledních letech jsou reprodukční práva v mnoha zemích stále více omezována.

Vedle informačních materiálů o reprodukčních právech a související regionální politice výstava obsahuje řadu rozhovorů s aktivisty, které nabízejí komplexní pohled na neviditelnou práci, jež stojí za podporou přístupu k bezpečným interrupcím. Koncept "provádění kolektivní neposlušnosti" se silně propojuje s různými prvky výstavy, jako je nákup pilulek a výroba likéru na základě starodávných bylinných znalostí, stejně jako fyzické poskytnutí prostoru pro práci aktivistů nebo její předvedení. Využití výstavy jako reklamního nástroje k povzbuzení lidí, aby aktivně přispěli k boji za reprodukční spravedlnost, nebo prosazování přerozdělování finančních prostředků z kreativního sektoru do aktivistického sektoru umělci, je pojímáno jako vstřícné gesto.

Exercising collective disobedience je manifestem, výzvou k solidaritě, výzvou k akci, výzvou k probuzení: lidská práva jsou v tomto regionu ohrožena z mnoha stran. Cílem celého projektu je poskytnout pohostinný a vstřícný prostor pro myšlenky a akce související s reprodukční spravedlností. Co dělat? Jaké jsou povinnosti umělců? Politické umění neustále zpochybňuje roli, místo a odpovědnost umělce ve společnosti. Exercising collective disobedience je především potvrzením touhy po akci, závazku ke společenské změně.

Kromě výstavy umělkyně vytvořily webové stránky, které shromažďují další informace o formách kolektivní neposlušnosti.
http://libraryofcollectivedisobedience.com/

ALEXANDRA IVANCIU (nar. 1988) je umělkyně žijící v Lipsku. Vyrůstala v rumunské Bukurešti, kde zažila velmi svobodný přístup k nouzové antikoncepci. V roce 2013, když žila v polské Poznani, si potřebovala koupit pilulku po, ale nevěděla, že ji nelze koupit bez receptu. Neúspěšně se ji pokusila koupit na poslední chvíli. Nakonec jí ten večer pomohly dvě velmi milé sestřičky na malé klinice, které jí vydaly recept, aniž by ji poslaly na konzultaci k lékaři, která byla a stále je povinná. Podařilo se jí tak zabránit těhotenství. Pochopila, že to není jen její příběh, udělala krok aktivistickým směrem a rozhodla se využít svých uměleckých schopností, aby přispěla k boji za reprodukční spravedlnost. Alexandra se svou uměleckou praxí založenou na intersekcionálním feminismu, queer a dekoloniální teorii snaží překonat hranice uměleckého prostoru, aby aktivně přispěla k potřebám společnosti.

JOLANTA NOWACZYK (nar. 1992) je pražská umělkyně a potratová aktivistka. Jednoho dne v roce 2017 dostala od svého tehdejšího partnera zprávu, že sex, který spolu měli, byl možná nebezpečnější, než si mysleli. O mnoho hodin později jí přinesl na pracoviště nouzovou antikocepci, kterou si vzala na toaletě. Krátce po jejím užití pocítila závrať, ale příliš se styděla na to, aby požádala o den volna. Nicméně byla docela ráda, že pilulky po jsou na rozdíl od její domovské země, Polska, volně prodejné. S využitím této výsady po letech spoluzaložila kolektivní organizaci Ciocia Czesia, která pomáhá lidem z Polska získat legální a bezpečný potrat v České republice.

Grafika: Jana Hrádková
Architektura: Christian Brens