Feministická avantgarda (nejen) v česko-slovenských souvislostech

Program konference:
Pondělí 11. února 2019

dopolední blok

10 h
Uvítání ředitelky Terezie Petiškové a úvod autorek konference Venduly Fremlové, Anny Vartecké (kurátorek výstavy Grey Gold, České a slovenské umělkyně 65+, Dům umění města Brna 2014, At my fingertips, Kunstverein Schwerin, 2018)

0.15 h
Gabriele Schor, sbírka Sammlung Verbund, Vídeň/AT
Zakladatelka a ředitelka sbírky Sammlung Verbund, Wien seznámí s okolnostmi vzniku sbírky a jejím charakterem a rozsahem. Představí systematickou práci sbírky na mapování a zpracovávání genderové tematiky v rakouské výtvarné tvorbě od 60. let po současnost. Gabriele Schor prosazuje od roku 2010 užívání pojmu „feministická avantgarda“. Její příspěvek hledá odpověď na otázku, co to znamená, když nazveme feministické umělecké hnutí 70. let minulého století avantgardou. Osvětluje tvůrčí pozice v mezinárodním kontextu a ve srovnání postojů umělkyň v Evropě a USA. Revoluční tendence krystalizují v práci s novými médii i v odvaze otevírat témata zdánlivě ryze osobní. Sem patří sociální fixace na status matky, hospodyně a manželky, hry s různými rolemi, ženská sexualita, diktát ideálu krásy, násilí na ženách i expozice ženského těla, jež je mnohem spíše šifrou a kódem než autoportrétem. Inspirovány ženským hnutím a s přesvědčením, že i takzvané soukromé záležitosti jsou věc veřejná, vytvořily tehdy jak evropské, tak americké umělkyně radikálně nový „obraz ženy“. Toto umělecké hnutí na prahu postmoderny dekonstruovalo staletími tradované projekce a stereotypy ženství. Je tudíž nejvyšší čas začlenit feministickou avantgardu do kontextu světových dějin umění. (45–60 min.)

11 h
Susanne Altmann, kurátorka výstavy „The Medea Insurrection. Radical Women Artists behind the Iron Curtain“, Drážďany/D
Ve skrytu povolených uměleckých médií provokovaly, protestovaly, hrály si s ohněm a experimentovaly. Tyto umělkyně z bývalých lidových republik Maďarska, Polska, Rumunska, Československa a Německé demokratické republiky zavrhly socialistické stejně jako maloměšťácké vzory. Tímto dvojím vzdorem se obvykle vystavovaly většímu riziku než jejich mužští kolegové. A přesto lze právě tuto násobenou míru odporu a energii jejich obrazového jazyka zřetelně vnímat dodnes. Jestliže byly jejich umělecké přístupy v rozporu s výukou určité umělecké školy, nebylo to ani tak proto, že byla doktrína socialistického realismu vyžadována všude se stejnou urputností, ale protože inovativní metody a motivy obvykle vzbuzovaly podezření. Čím pevnější bylo sevření státní represe, tím ukotvenějšími se tyto protiproudy a jejich představitelky stávaly: v městské subkultuře, v církevních kruzích, v skrytých útočištích na venkově či v užitých oborech jako řemesla či architektura. Výstava „Médeina vzpoura“ dává prostor všem těmto ženským pozicím a představuje je v kontextu jejich východoevropských kořenů, a tak konečně skýtá prostor jejich originální estetice a boji za zviditelnění. (30 min.)

11.30 h
Kornelia von Berswordt-Wallrabe, kurátorka výstavy Umělkyně 20. století / Künstlerinnen des 20. Jahrhunderts. Museum Wiesbaden, 1990/D
Ke zkušenosti realizace genderově vymezené výstavy na počátku 90. let. (20 min)
Přednáška je věnována první velké výstavě umělkyň 20. století, realizované v roce 1990 ve Wiesbadenu. Výstava představila a komentovala řadu děl 58 vystavujících umělkyň. Analýza čtyř velkých katalogových textů skutečně průkopnického výstavního projektu však ukazuje, že kvůli typicky mužské praxi zadávání projektů odpovědnými pracovníky nebyla využita možnost nově zařadit umělkyně a jejich díla na místa jejich kulturně politického i umělecko-historického určení.
12.00 h
Alena Wagnerová, Německá sociologická společnost, sekce pro ženský výzkum CZ/ D
Cílem příspěvku je podat krátký přehled východisek, tradic a vývoje českého ženského hnutí a jeho specificity ve srovnání se západním feminismem. Vývoj emancipace ženy bude sledován od emancipace národní přes socialistický model rovnoprávnosti a rovnosti až po „reálnou rovnoprávnost“ v období normalizace. Příspěvek dále pojednává o nezájmu Charty 77 o tuto problematiku a v závěru se dotýká důsledků návratu kapitalismu a jeho vlivu na ženy a ženskou otázku. Autorka vychází z teze významné genderové teoretičky Joan Wallach Scottové, že „změny v organizaci sociálních vztahů vždy korespondují se změnami v reprezentaci moci“, a z formulace Františky Plamínkové, že ženská otázka je nejobtížnější sociální otázkou vůbec, protože se dotýká všech oblastí soukromého i veřejného života. (30-40min)

12. 30 h diskuse
13h - 14.00 h Občerstvení v Domě umění

odpolední blok

14.00h komentovaná prohlídka výstavy Feministická avantgarda 70. let spolu s její kurátorkou Gabriele Schor, cca 45 min

14. 45 h
Milan Kreuzzieger, Centrum globálních studií, Filosofický ústav AV ČR/CZ
Pět perspektiv: dočasný manuál genderového hnutí v globální aréně
Příspěvek vychází z interdisciplinárního zázemí sociologie, politické filosofie a studia vizuální kultury a na základě těchto východisek navrhuje pět perspektiv genderového hnutí (od 60. let 20. století). Ty můžeme současně chápat jako odlišné chronologické etapy, které zvláště s tzv. kosmopolitním obratem překračují horizont „západního“ světa a redefinují samotné pojetí modernit (multiple modernities), jejichž součástí jsou i různorodé genderové identity, jejichž odlišné civilizační varianty se střetávají v globální aréně. V prostředí, které čelí rostoucímu vlivu nových technologií, by neměla být opomenuta ani otázka jejich dopadu na genderová studia a zkoumání jejich případného emancipačního potenciálu. Spíše, než o definitivní chronologii půjde o manuál k porozumění odlišných přístupů. (30-40min)

15.15 h
Jan Matonoha, Ústav pro českou literaturu AV ČR/CZ
Pokus o nástin periodizace literatury psané autorkami v období 1948-1989 z genderového hlediska se zřetelem k období let sedmdesátých
Příspěvek, zaměřující se výhradně na české literární autorky (ženy), sleduje míru jejich feministického uplatnění a zviditelnění v období 1948-89. Vychází přitom z mechanismu tzv. „zraňujících přilnutí“ (Wendy Brown) a „zraňujících identit“ (Judith Butler), tedy stavu, kdy je sledován jeden cíl, zatímco je však zneviditelněn cíl jiný: v daném případě je vyvíjena snaha tvořit opozici vůči dobovému režimu, zatímco je zneviditelněna problematika genderu a feminismu. Tomuto mechanismu odpovídají různé dynamiky zviditelnění či zneviditelnění genderu, jež článek sleduje, a s jistou mírou schematizace text klasifikuje genderovou dynamiku jednotlivých dekád a pozici vybraných autorek v nich. Ukazuje se, že na rozdíl od literárních autorů (mužů), jejichž díla vykazují víceméně setrvalý sexismus, je tvorba autorek (žen) podstatně rozrůzněnější, a v některých případech (Vostrá, zčásti snad Kriseová) by bylo případně možné o jistém genderově progresivním směřování hovořit (jakkoli ne o feminismu, jenž byl přítomen po takřka sto let vývoje české kultury a společnosti a jak upozorňuje Libuše Heczková, skončil s popravou Milady Horákové). Z tohoto hlediska by bylo na místě tázat se, zda namísto feministické avantgardy není vhodnější hovořit o avantgardě genderové. Referát se opírá o práce Aleny Wagnerové, Libuše Heczkové, Marcely Linkové a zejm. Vyvlastněný hlas, editované Hanou Havelkovou a Liborou Oates-Indruchovou. (30-40min)
15. 45 h
Edith Jeřábková, UMPRUM Praha/CZ
Skryté formy režie – výzkumný projekt o díle a pozůstalosti Ester Krumbachové
Na svou dobu výrazně transdisciplinární tvorba autorky filmových a divadelních kostýmů, šperků a scén, režisérky, scénáristky, spisovatelky a umělkyně Ester Krumbachové se vyznačuje filozofickým přesahem, holistickým chápáním zpracovávaných témat, jejich nadčasovostí a originálními uměleckými postupy osvobozenými od limitů uměleckých kategorií, zavedených metod a profesních hierarchií. Řada nejvýznamnějších děl režisérů 60. a 70. let 20. století, jakými jsou Věra Chytilová, Vojtěch Jasný, Jaromil Jireš, Jan Němec, Otakar Vávra, Karel Kachyňa, vznikla právě ve spolupráci s ní. Přesto její přínos české kultuře není dostatečně reflektován. Jedním z důvodů této absence byla nedostupnost její pozůstalosti a také její oficiální neviditelnost v mnoha projektech, na kterých se autorsky podílela. Z pozice kostýmní výtvarnice a scénáristky často ovlivňovala celkové vyznění a leitmotivy filmů stejně jako psychologii postav a scén. V roce 2016 výzkumný tým Are | are-events.org (Zuzana Blochová a Edith Jeřábková) s umělkyní Anjou Kirschner získal do dočasné kurately dvacet let nedotčenou pozůstalost Ester Krumbachové, kterou se prostřednictvím experimentální metodologie snaží od začátku zpřístupňovat pro interpretaci mnoha odborníkům a studentům a iniciuje různé formáty práce s rodícím se archivem. (30-40min)

16.15 h
Libuše Heczková – Kateřina Svatoňová, FFKU/CZ
Hledání ženské kreativity v socialismu a její paranoidní karikatura: Případ Ester
Tento příspěvek se bude věnovat filmu (kostýmní) výtvarnice Ester Krumbachové, Vražda Ing. Čerta (1970) a jeho různým mediálním variantám (filmové povídce, rozhlasové adaptaci, scénáři). Vraždu Ing. Čerta budeme sledovat ve třech – pro filmové médium vražedných – rovinách, kterými jsou: dokonalost filmové mizanscény, bující, bujná a bujará oralita a sofisma filosofického humoru. Všechny tyto „mrtvoly“ jsou vzrušujícími stopami intelektuálního a uměleckého života Ester Krumbachové, v jejím jediném režisérském díle Vražda Ing. Čerta živočišně kulminují a zároveň spektakulárně umírají. Studie sleduje nejen historické pozadí filmu, které odráží velmi specifické období mezi narušováním norem a jejich novým upevňováním. Mimo-řádná osobnost je pro nás rovněž možností, jak stopovat možnosti hledání ženského hlasu/rukopisu v socialistickém Československu, které jakoukoli originalitu popírá. (30-40min)

16.45 h
diskuse

17.30 h večeře pro přednášející, Kavárna Spolek, Orlí 22, Brno

20 h Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno – komentovaná prohlídka výstavy WE WILL NOT CHANGE OUR SHOW, Gyula Muskovics (HU), Martin Vaněk (CZ) a FLUID performance ve výstavě WE WILL NOT CHANGE OUR SHOW

Úterý 12. února 2019

dopolední blok

10 h
Martina Pachmanová, UMPRUM Praha/CZ
Feminismus a avantgarda v zrcadle (českých) dějin
Pro komplexní pochopení postavení žen v poválečném umění je třeba vrátit se hlouběji do minulosti. Ve svém příspěvku se pokusím ukázat, že minimální odezva na druhou vlnu feminismu na české umělecké scéně sedmdesátých a osmdesátých let (stejně jako v celé tehdejší společnosti), jejíž důsledky jsou hmatatelné dodnes, byla hluboce spjata nejen s poúnorovou, ideologicky motivovanou potřebou vygumovat prvorepublikové ženské emancipační proudy a jeho protagonistky z dějin, ale že měla kořeny rovněž mj. v ambivalentním, nezřídka nesnášenlivém vztahu samotné meziválečné levicové avantgardy k feminismu, a to navzdory opakovaným proklamacím jeho protagonistů o rovnosti pohlaví. Paradoxem nicméně zůstává, že pro komunistickou nomenklaturu a její kulturní politiku byly po celou dobu její (nad)vlády avantgardní postuláty podobně nebezpečné jako výzvy feministického myšlení. (30-40min)

10. 30 h
Jana Geržová, PROFIL súčasného výtvarného umenia / The Contemporary Art Magazine/ SK
Od viditeľného k skrytému, od univerzálneho k auto(bio)grafickému. Dve perspektívy nazerania na tvorbu Adrieny Šimotovej
Štúdia sleduje tvorbu českej umelkyne Adrieny Šimotovej v kontexte miesta a času, rovnako historického ako aj privátneho, v ktorej vznikala. Jej cieľom je ukázať, že hoci sú papierové objekty autonómnymi artefaktmi, ktoré sa emancipovali od životného príbehu autorky, konkrétna politická situácia a biografická narácia významným spôsobom spoluvytvárala nielen ich obsah, ale aj formu. Dôraz je kladený predovšetkým na biografický aspekt jej práce a jeho interpretáciu cez optiku feminizmu v zmysle auto grafického písania (Domna C. Stanton), teda „písania seba“, ktoré je aktom seba potvrdzovania s nezanedbateľným terapeutickým efektom. Pri výklade autorkinej tvorby s dôrazom na sedemdesiate a osemdesiate roky 20. storočia, sú uplatnené dve vzájomne sa doplňujúce perspektívy nazerania. V jednej, opierajúc sa o výber autentických autorkiných výpovedí (publikované rozhovory, vlastná textová tvorba) je rekonštruovaný proces od osobného k univerzálnemu, teda od slov k obrazom, v druhej ide skôr o stanovisko pozorovateľa, ktorý sa cez viditeľné dostáva k skrytému. (30-40min)

11 h
Mirek Vodrážka, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů/CZ
Ženy, které píší umělecké manifesty, jsou nebezpečné
Po roce 1948 se komunistickému režimu podařilo zlikvidovat nejen přední „buržoazní“ feministky v čele s Miladou Horákovou, nejen ženské hnutí, ale vyprodukovat i zvláštní epistému jako určitý systém tělesnosti dějin či řád, který předem určil „jak a o čem“ se bude mluvit v případě takových diskurzů jako feminismus. Přestože režim potlačoval nejrůznější západní umělecké směry a teorie, pouze u směru a hnutí, u něhož je nutný předpoklad vytváření ženské umělecké subjektivity a identity byl úspěšný. Jaké jsou možné příčiny a okolnosti, že se podařilo učinit z feministického diskurzu skutečně dis-kurz? Autor inspirován různými teoriemi médií a kultury, nachází na základě rozdílu mezi skripturálním a skulpturálním myšlením i „technologické“ vysvětlení. České umělkyně si byly vědomy celé řady nerovností (sociálních i uměleckých), ale nepřikládaly jim specifický význam a snažily se nad rozdíly povznést a mužům se vyrovnat. Ovšem bez interpretace, bez textu, bez specifické „politické“ skripturální subjektivity. Na jedné straně dis-kurz a technologie ženského „sebezapření“, na druhé neosvojená „technologizace slova“ napomáhaly anihilovat ženskou uměleckou a politickou subjektivitu. (30-40min)

11 30 h
Jana Oravcová, časopis Designum a SDC Bratislava/ SK
Chuť raja: Priestor, čas a (kritická) kartografia
Na poli feministickej histórie a teórie umenia sme viac ako dve desaťročia svedkami záujmu mnohých bádateliek a bádateľov o prehodnotenie modernistického kánonu (západných) dejín umenia písaných z centristickej perspektívy. Dochádza ku snahám o dosiahnutie zmeny paradigmy nielen v smere anglo-americkej osi, ale aj naprieč teritóriami tzv. postsocialistických krajín. Hlasy volajúce po prehodnotení centristického modelu dejín umenia neprichádzajú z geografických okrajov a marginalizovaných kultúr, ale aj z tzv. centier, ktoré upriamujú pozornosť na periférie ako súčasti globalizovaného sveta. Jeden z nástrojov upozorňujúcich na dekonštrukciu tzv. alternatívneho kánonu prostredníctvom globálnej kartografie predstavujú aj medzinárodné výstavy (feministického) umenia.
Príspevok sa zameriava na problém času a priestoru a pokúsi sa prostredníctvom prípadovej štúdie (diel slovenskej umelkyne Jany Želibskej z obdobia 70. rokov) predostrieť obrat od časovej k priestorovej perspektíve resp. globálnemu pohľadu. Môžeme tak klásť dôležité otázky týkajúce sa historických, ideologických a spoločenských faktorov súvisiacich s konkrétnym prostredím, do ktorého bolo aj umenie žien vo vtedajšom normalizačnom Československu situované. (30-40min)
12. – 12. 30 diskuse
12. 30 h–13. 15 h Občerstvení v Domě umění

odpolední blok

13. 30 h
Pavlína Morganová, AVU Praha/ CZ
Margita Titlová-Ylovsky mezi neoavantgardou a postmodernou
Několik poznámek k tvorbě Margity Titlové se pokusí pojmenovat autorčinu složitou mezigenerační pozici na české výtvarné scéně. Těžiště příspěvku bude spočívat v prezentaci výzkumu spojeného s unikátní výstavou Margity Titlové-Ylovsky ve vyhořelém Veletržním paláci v roce 1985. (20 min.)

14 h Petra Hlaváčková /CZ

Chtěly jsme dělat něco společně: s Adélou Matasovou o ženských setkáváních

Lze emancipaci oddělit od jejího pojmenování a reflexe? Otázka formulovaná socioložkou Hanou Havelkovou v souvislosti se socialisticky pojatou emancipací žen v Československu naznačuje, jak barvitá může být diskuze na toto téma. Často se mluví o absenci vlivů západní druhé vlny feminismu u nás, zároveň však legislativní realita ženám v té době přiznávala na rozdíl od západních zemí nebývalou rovnoprávnost. K feminismu se mnohdy samy ženy stavěly odtažitě, přitom se řada z nich hrdě honosila svojí nezávislostí a sílou.

Na přelomu 70. a 80. let, v době normalizačního omezení veřejného života, se skupina umělkyň začala v Praze pravidelně scházet ke společným přednáškám a později výstavám, kde prezentovaly svoji tehdejší tvorbu. Díla některých z nich v té době zřetelně reflektovala žitou ženskou zkušenost a realitu ženského těla. Společně s Adélou Matasovou prozkoumáme každodennost umělkyně 70. a 80. let u nás a seznámíme se s (ne)reakcemi, které výše zmíněné aktivity na umělecké scéně vyvolávaly. Pojďme objevovat československé feministické umělkyně! (30 min.)

14. 30 diskuse