Martin Dašek
Horizont III.

Námětem výstavy Martina Daška (*1981) se stal jedinečný prostor Procházkovy síně Domu umění jako takový. Působivost a specifičnost této síně, jednoho z nejzajímavějších galerijních prostorů u nás, vede autory často přirozeně k tomu, aby na něj svým dílem reagovali a uvažovali v intencích site specific tvorby. Mimořádnost Procházkovy síně, projektované Bohuslavem Fuchsem v rámci přestavby Riedovy budovy v roce 1946, spočívá v jednolitém charakteru prostoru s rozměrnými okny, které ho propojují s venkovním děním. Výraznou prosvětlenou atmosféru dotváří okenní pás stropní lucerny, která propojuje horizontálně vnímaný prostor uvnitř a směrem ven s vertikálním pohledem vzhůru.

Martin Dašek, autor výrazných postminimalistických site specific instalací ve veřejném prostoru i interiéru, byl pozván právě pro svoji schopnost citlivě reagovat na konkrétní prostor i kontext jeho obsahů. Ve svém uvažování vyšel ze specifické světelné atmosféry a podoby prostoru. Rozhodl se zdůraznit hmotově potlačenou vertikalitu středovým kónickým tvarem, který vede návštěvníkův pohled vzhůru, ale zároveň ho nutí dívat se dolů pod nohy vzhledem k úzce vymezenému místu k pohybu. Nová situace dodává prostoru monumentálnost, ale zároveň mu ponechává jeho provzdušněnost a odlehčenost vzhledem k použití materiálu bílé látky, která se v Daškově tvorbě objevuje poměrně často. Typická je pro něj i výzva k interakci, k možnosti nezvyklého fyzického prožitku - často prostřednictvím nějakého omezení nebo překážky - a zažití známého prostoru nově a jinak.
Martin Dašek, v rozhovoru s kurátorkou výstavy L. Sedláčkovou, o své práci pro Dům umění říká: „S prostory na instalace mám štěstí. Často pracuji s místy, která přímo vybízejí k naprosto novému přístupu a koncepci. Rozvíjím si v hlavě i volné myšlenky bez konkrétního prostoru, takové volné prostorové skici, pokud pak najdu prostor splňující parametry pro tyto „skici“, dodělávám instalaci už pro konkrétní prostor. Diváka nechávám projít určitou zkušeností, vnímat změnu, těžiště. Vnímat prostor. Kontakt s dílem je pro mě důležitý. Divák nemá funkci pasivního pozorovatele. To s sebou nese fakt, že ne vždycky vnímá celou instalaci komplexně. Často je nejsilnější právě vnímání zevnitř, bez možného odstupu. Je to způsob myšlení, prostředek, kterým transformuji určitou myšlenku. Procházkova síň je fantastický, provzdušněný a prosvětlený prostor. Jeho čistota je fascinující. Přemýšlím o něm a o možném pohledu na něj, o možnostech jeho vnímání a o pozici diváka.“

Martin Dašek je absolventem Ateliéru prostorové tvorby Mariana Karla pražské Umprum. Má za sebou řadu domácích i zahraničních výstav a sympozií.