Dalibor Chatrný
Jsem prostorem

Dům umění města Brna se po deseti letech vrací k prezentaci díla jedné z největších osobností brněnského kulturního dění druhé poloviny 20. století, Dalibora Chatrného. Rozsáhlá retrospektivní přehlídka v roce nedožitých devadesátin autora představí D. Chatrného jako umělce mladého projevu, který dobře rezonuje s progresivními tendencemi současné výtvarné kultury. Výstava vznikla ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, pod vedením kurátora Jiřího Machalického za odborné podpory Ilony Víchové (Oddělení dějin umění Muzea m. Brna) a v diskusi s autorem instalace Jiřím Příhodou a dcerou umělce Danou Chatrnou. Architektonické řešení instalace J. Příhody je inspirováno principy Chatrného tvorby a reaguje na výstavní prostory Domu umění. Prezentaci D. Chatrného v Domě umění lze rovněž chápat jako příspěvek k obecné, široké potřebě návratu k umění šedesátých a sedmdesátých let, k jeho zkoumání a zhodnocení.

Dalibor Chatrný (1925–2012) patřil k ústředním představitelům avantgardních tendencí české vizuální kultury od druhé poloviny šedesátých let až do své smrti. Působil dlouhá desetiletí jako důležitý inspirátor progresivního přístupu k tvorbě, a zároveň sehrával důležitou roli morální autority brněnské výtvarné obce. Tvorba D. Chatrného je neobyčejně otevřená různým podnětům, které dokázal vnímat a využít po svém, charakterizuje ji šíře a různost experimentů, jejichž pojítkem je schopnost nacházet nezvyklé pohledy na současný svět. Pohybuje se na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka. Autor strávil velkou část života v inspirativním prostředí Brna, ale měl úzké styky i s Prahou, kde studoval a působil počátkem devadesátých let jako pedagog na Akademii výtvarných umění. V průběhu své umělecké práce se přiblížil k několika směrům, s žádnou novou tendencí ale úplně nesplynul. Na to byl jeho přístup příliš svobodný.

Brněnská výstava je do určité míry uspořádaná chronologicky a naznačuje celý umělcův vývoj. Dílo D. Chatrného rozděluje podle okruhů, ve kterých se jeho tvorba především rozvíjela. Vynechává pouze autorovo nejranější období, kdy se jeho názor teprve formoval. V dalších okruzích vyzdvihuje zejména díla monumentálnějších rozměrů, která nemohla být představena při prvním uvedení výstavy v domě U Kamenného zvonu v Praze na jaře tohoto roku, a která se dobře uplatní v prostorách Domu umění. Počáteční tvůrčí objevy D. Chatrného se datují do první poloviny šedesátých let, kdy se v námětu pravidelné struktury dotkl principů informelu i minimalismu, zabýval se geometrickým dělením plochy a prostoru, ale pak jeho přesnost narušoval náhodnými zásahy. Důležitá pro něj byla metoda perforace, kterou vyjadřoval vztahy či procesy probíhající v anorganické i organické přírodě. Počátkem sedmdesátých let pro něj nabyly zásadního významu projekty, řešící souvislosti mezi umělcem, diváky a daným prostředím. Svou konceptuální radikalitou a jedinečností zaujmou zejména série prací nazvané Krychle, které vznikaly v letech 1971–1976. V nich ohledával vlastnosti prostoru, které lze běžnými smysly jen stěží postihnout. Pracoval zde se vztahy mezi realitou a stínem. Na autorovo zaujetí prostorem odkazuje také název současné výstavy, který je autorskou citací D. Chatrného. Zvláštní kapitolu tehdy tvořily šňůrové projekty, v nichž provázek propojoval jednotlivé prvky. Jedná se jak o rozměrné prostorové objekty (výstava v Jihlavě 1971), tak například akci Osmihodinová výstava, kterou realizoval v roce 1970 v brněnském Domě umění. V návrzích plastik Země – vzduch přemýšlel o výrazných zásazích do krajiny. Zabýval se odrazem, v krajině rozmísťoval zrcadla odrážející sluneční světlo či protilehlé horizonty (1973) nebo s nimi vstupoval do historické architektury (1996). Z první poloviny sedmdesátých let pocházejí také Chatrného kresby, objekty a akce, ve kterých originálním způsobem využíval energii magnetů, jejíž pomocí uspořádával železné piliny. Zvláště na těchto dílech je patrný Chatrného vzácný hravý a vynálezecký naturel. Experimentoval se vztahy barevných tónů, s nimiž kombinoval slovní vyjádření. Zacházení se slovy představuje v jeho díle mimořádně široké téma. Zabýval se vizuální poezií, ale šel až na samou mez zkoumající mystický rozměr slova a jazyka. K jedinečným autorovým počinům patří interpretace fotografií, ale také opticko-akustické skladby, které vznikly ve spolupráci s hudebním skladatelem Aloisem Piňosem. Na výstavě se s těmito experimenty, jedinečnými i v mezinárodním kontextu, divák setká v podobě projekcí tří filmů. Výstava přináší i příklady Chatrného díla z osmdesátých a devadesátých let, kdy se zabýval cykly Prosakování nebo Pálení, a také z období po roce 2000. Ještě krátce před smrtí vytvořil obrazový cyklus s texty, který bychom mohli klidně připsat dvaceti- nebo třicetiletému umělci.

Dalibor Chatrný vycházel z komplikované analýzy různých myšlenkových sfér. Uvědomoval si, že zákonitosti z přírodních věd a pravidla platná v umění se mohou prolínat a doplňovat. Umožnilo mu to volně překračovat hranice mezi různými tvůrčími oblastmi, například mezi exaktním zkoumáním různých druhů energií a jejich působením a uplatněním ve výtvarném projevu, mezi přírodními ději a uměleckou tvorbou, mezi poezií a její vizuální interpretací. Tvorba D. Chatrného teprve čeká na své plné docenění a adekvátní zařazení do evropského kulturního kontextu.

K nedožitému jubileu autora vyšla v nakladatelství Barrister & Principal obsáhlá monografie Tak teď tu. Komplementární svět Dalibora Chatrného, kterou připravila jeho dcera Dana Chatrná s Jiřím Zahrádkou a s kolektivem spolupracovníků.
Výstavu v Domě umění města Brna zahájí v průběhu vernisážového dne rekonstrukce autorovy Osmihodinové výstavy. V listopadu tohoto roku ji doprovodí odborné sympozium o díle D. Chatrného, rekonstrukce autorovy stínové instalace Krychle z počátku sedmdesátých let, komentované prohlídky a workshopy pro děti a mládež.

foto: Michaela Dvořáková