Když jednoho podzimního rána studující

Fakulta výtvarných umění VUT letos dovršila třicet let své existence. Je to instituce, která jako první narušila tuzemský umělecko-vzdělávací centralismus a vytvořila alternativu tehdejšího uměleckého a kulturně-společenského mainstreamu. Příležitost bilancovat umožňuje promýšlet obecná témata, jako je vztah lokálního dění a globálních společenských jevů, nebo vztah institucí, aktérů a aktérek a heterogenní kulturní sféry. Dovoluje prozkoumávat stereotypy související s uměleckou praxí a konstruovat představy o lepší budoucnosti. Postupný průchod navazujícími místnostmi Domu pánů z Kunštátu pak podporuje iluzi vhledu do umělecké školy jako „světa mnoha světů“. Vstupujeme do odkladiště vizí a alternativ, procházíme sledem postřehů a komentářů k tomu, co považujeme za typické a normativní pro umělecké vzdělávání. Je to slonovinová věž, úřad se směrnicemi a pravidly, konstruování vzpoury, self help hnízdo, kultiště autenticity. Nebo také bunkr, továrna na vzdělání, chaos, komunita, ráj. Vyprávíme epizody o tom, co může nastat, když do těchto světů vstupují jednoho podzimního rána studující, přičemž studujícími jsme zde všichni, pokud nám záleží na tom, co přinese zítřek.

Kurátorky: Café Utopia
Architekt výstavy: Zbyněk Baladrán
Spolupráce: Vasil Artamonov, Patricie Fexová, Matúš Kobolka, Václav Magid, Jan Matýsek, Petr Nápravník, Matěj Pavlík, Matěj Pokorný, Karolina Raimund, Sláva Sobotovičová, Václav Stratil, Kateř Tureček, Andrej Sýkora a eastworks, Tereza Velíková, Dušan Zahoranský, Barbora Zentková & Julia Gryboś, Veronika Žilinská, Adam Žufníček a další.