Hans Kupelwieser
Pět prostorů pro Brno

Výstava významného rakouského umělce Hanse Kupelwiesera v Domě pánů z Kunštátu v Brně je koncipována pro konkrétní prostory objektu, s nímž se umělec poprvé seznámil v rámci své účasti na projektu Sochy v ulicích v roce 2008. Jeho tvorba se nesoustřeďuje pouze na jednu uměleckou disciplinu, ale prolínají se v ní a vzájemně ovlivňují různá média, jsou překračovány hranice jednotlivých uměleckých kategorií. S novým přístupem k tradičním oborům souvisejí vzájemné přesahy volné skulptury, reliéfu, fotografie, designu, architektury, experimenty s nekonvenčními technologiemi a materiály. Díla vybraná pro brněnskou výstavu vznikala během posledního desetiletí a přibližují hlavní principy Kupelwieserových prací – hru s významy, proměnlivost, vycházející z kreativního využití médií a materiálů, s nimiž pracuje způsobem, často popírajícím jejich vžité funkce a vlastnosti.

Hans Kupelwieser zastává svébytnou pozici v současné rakouské sochařské produkci, je autorem řady skulptur ve veřejném prostoru. V jeho pracích se prolínají konceptuální aspekty raných prací, aplikace nových poznatků i podnětů inspirovaných některými etapami a osobnostmi historie moderního umění. Zkušenosti z předchozích etap své tvorby autor komprimuje do nových pozic, aniž by se zříkal jejich kontinuální návaznosti, prioritním impulzem je však objevování a zkoušení nových vyjadřovacích metod. Práce Hanse Kupelwiesera oscilují mezi dvou a třídimenzionální reflexí vizuálně vnímané reality. Dialog mezi fotografií a sochařským projevem je jedním z témat, kterými se autor zabývá dlouhodobě, pracuje s fotogramy předmětů každodenního využití, které následně transformuje do prostorových objektů. Pohybem a změnou dimenzí mění jejich tvarosloví, stírá původní funkci a význam přímých otisků reálných předmětů. Vytváří abstraktní obrazové kompozice, které vznikly vyobrazením konkrétních věcí, ale s výchozím motivem následně už jen úzce souvisejí. Negativní fotogram převádí do pozitivu, jejich rolováním do prostorových objektů a vytvářením reliéfních skrumáží vznikají nové tvarové a materiálové konfigurace.

Manipulace s původním významem zobrazeného provází umělcovu tvorbu od ranných prací, proces proměn vyobrazení předmětu až po jeho finální interpretaci jako autonomní umělecký objekt je pro něj neustále inspirativní. Hans Kupelwieser pracuje často s náhodou a její vizualizací, aniž by docházel do krajností – náhodné procesy jsou vždy řízeny. Tento přístup aplikuje např. u vakuových skulptur, kde dekompresí dosahuje neopakovatelného tvaru, závislého na vypuštění nebo odsátí vzduchu.  Při práci s kovem popírá způsobem jeho zpracování vlastnosti užitého materiálu. Kovové objekty, jejichž objem je vytvářen vháněním vzduchu, evokují měkký, poddajný materiál, zatímco dekompresí plastových objektů vzniká pevný korpus, jehož tvar je závislý na manipulaci při procesu jeho vzniku. Samotná volba materiálu není podstatná, důležité je jeho umělecké zpracování. Důležitým prvkem Kupelwieserových prací je světlo, jak při práci s fotogramy, tak při koncipování prostorových objektů, kde pracuje s metodou zrcadlení.  Deformovaný povrch skulptur a reliéfů z leštěné oceli reflektuje tvarosloví a barevnost okolního prostoru a objektů, nabývá malířských kvalit, je popírána jeho hmotnost. Vznikají abstraktní barevné a světelné konfigurace, měnící se podle pozice skulptury a intenzity osvětlení.  U aluminiových objektů série Recyklováno je bohatost tvarosloví jejich dynamicky zprohýbaného povrchu vytvářena právě světelnými a strukturálními kontrasty, asociující subjektivně vnímané interpretace tvarové kompozice. 

V instalaci nejmladšího data vzniku – Turntables -  propojuje Hans Kupelwieser uvedené tvůrčí postupy do variabilního komplexu objektů, fotogramů, skulptur, odpadového materiálu, jehož podoba se proměňuje rotací a nasvětlením, videoprojekcí. Tvarová konfigurace je roztříštěna a zkreslována hrou světelných odlesků a stínů, popírající hmotnost objektu. Užitím projekce a světelnými reflexy instalace intervenuje do okolního prostoru, její součástí se stává i okolní architektura i samotný divák. Tato realizace je jakousi esencí principů, s nimiž je dílo Hanse Kupelwiesera  spojováno.