Martin Maeller
soft sorrow

Co se stalo s tajemstvím Smrti? Zdá se, že hledám na špatných místech. Nořím se hluboko do kolektivních vzpomínek a představivosti. Procházím velkými, pískem pokrytými hrobkami s pozlacenými sarkofágy, prohrabávám se zmrzlou půdou a vykopávám kosterní pozůstatky dávno zmizelých duší. Bloumám starými, ach, tak zastaralými přírodovědnými muzei s uměle vytvořenými sloupy, architrávy, vlysy a římsami a snažím se pochopit bájné přísliby věčného života. Tutanchamonova sláva, založená pouze na bohatství jeho okázalé pohřební komory; Sha-Amun-em-su, „Pěvkyně z Amonovy svatyně", pohlcená ohněm v Národním muzeu v Riu; Ötzi, tyrolský ledový muž nalezený na zasněžených vrcholcích Alp se šípem v boku, proslulý jako argument jednoho psychologa jenž by měl dokazovat, že naši předkové žili v neustálém boji. 

Jak se vypořádat s nepolapitelnou povahou smrti? Patří do měkkého objetí země? Pustíme se do šachové partie se Smrtkou? Skryjeme se pod závojem neviditelnosti? Přeneseme své vědomí do kvantového procesoru, aby mohlo být jednoho dne propůjčeno jiné fyzické formě?

Ztrácím se v nejasných, i když promyšlených pokusech lokalizovat tak věčnou, vysmekávající  se entitu. Zbývají jen symboly, se kterými si lze hrát. Kanopa, náhrobek, hrobka. Všechno tak prosté, a přitom nádherné ve své samozřejmosti. A přesto jsou to jen známky zbloudilého hledání.

Jediné, co zůstává hmatatelné, je smutek směřující k těm, kdo odešli. Bolestivý, pronikavý pocit, který může zahojit jen Čas, ten prchavý, nepolapitelný šejdíř. 

„Tehdy si Helena, dcera Diova, poradila jinak.
Vhodila do vína, které pili, lék, 
aby utišil všechnu bolest a utrpení a dal zapomenout na vše zlé."

sklo: Lukáš Verner, Sklárna Karlov
3D modelování: Tomáš Zdvořáček
3D tisk: Tomáš Medek, FaVU
sítotisk: Beáta Spáčilová, Katarína Hládeková, FaVU
text: Jen Kratochvil
vedení projektu, G99: Anita Topínková
produkce BAiR, instalace výstavy: Šimon Kadlčák, Jan Langer
fotograf výstavy: Jan Kolský