Umění jako akt sociální imaginace

Umění jako akt sociální imaginace - Mezioborová debata k výstavě Mileny Dopitové Příští zastávka je na znamení

ÚČASTNÍCI*E
Eva Šlesingerová, socioložka, Masarykova Univerzita v Brně
Tamara Moyzes, umělkyně, kurátorka, aktivistka, Artivist Lab, Praha
Jan Zálešák, historik umění a kurátor, Fakulta výtvarného umění VUT v Brně
Marek Pokorný, kurátor a teoretik umění, ředitel Galerie Plato, Ostrava
Milena Dopitová, autorka výstavy, Akademie výtvarných umění v Praze

MODERUJE
Martina Pachmanová, kurátorka výstavy, UMPRUM v Praze

Marek Pokorný před pěti lety o práci Mileny Dopitové napsal, že je beznadějně humanistická a konzervativní. Neměl tím na mysli nic jiného, než že jde o dílo odkazující k hodnotám spjatým s důstojností člověka, která nesmí ohrožovat šanci druhých na totéž, stejně jako se spravedlností, tolerancí a vírou v budoucnost. „Tvorba Mileny Dopitové mě stále překvapuje,“ uvedl. „Především tím, jak s pozoruhodnou přímočarostí, s minimem prostředků a prostřednictvím lapidární formy dokáže artikulovat nejen spory současného světa, ale také zmíněné hodnoty (…), díky nimž jsme v procesu emancipace o podstatný kus dále, než jsme byli kdysi.“  

Výstava Mileny Dopitové Příští zastávka je na znamení se nese v podobném duchu. Pojednává o složitých aporiích současného světa, avšak má rovněž svůj silný emancipační potenciál. Na rozdíl od doslovných, mesianistických a rétorikou ověnčených pokusů o radikální změnu světa, které jsou součástí uměleckého světa minimálně od dob raných modernistických avantgard, však Milena Dopitová využívá daleko subtilnější a méně jednoznačné způsoby komunikace o možnostech, jak na individuální či kolektivní úrovni aktivizovat sílu sociální, politické i náboženské imaginace jako cestu k nápravě svárů a harmonizaci antagonistických sil (včetně vztahu mezi kulturou/civilizací a přírodou).

A právě umění jako akt sociální imaginace – tedy jako průsečík vnitřní představivosti a každodenní zkušenosti, který má potenciál narušit společenské normy a stát se alternativou k racionalizaci všeho a všech – stojí v centru pozornosti mezioborové debaty konané v rámci doprovodných programů k výstavě Příští zastávka je na znamení. Jejím smyslem tedy není jen komplexní a třeba i kritická reflexe díla Mileny Dopitové, ale rovněž – a to především – otevření tématu v širších souvislostech.