STRWÜÜ
Viscosity and Dissociation, or the Sea without Horizon

Historie labyrintu začíná příběhem slepé důvěry: když Théseus vstoupil do chodeb Knóssu, následoval Ariadninu nit, aby našel cestu ven.

V dnešních labyrintech byla Ariadnina nit rozdělena. Jako Hydra o mnoha drátech se z ní stalo množství. Její části nám však neukážou cestu ven ze systému. Místo toho sahají až do nekonečna a poté se vrací zpět dolů ke skrytému zdroji, svázanému do jediné elektrické tepny. Jsme ponecháni v nekonečném pohybu, ztraceni ve spojení: Můj krok vpřed je tvým krokem vzad, tvá cesta ven dláždí mou cestu dovnitř.

Stěny a sloupy labyrintu těžce oddechují. Jejich sonické uši sledují naše pohyby, jejich blikající oči naslouchají našim krokům. Někde mezi orientací a pozorováním se spojují, obsahují a uchovávají nekonečná těla a intimní informace. Jako přeludy nám blokují cestu, než se rozplynou, a představují si budoucnost tím, že skrývají minulost.

Text: Katharina Küster

http://www.strwueue.de/