WE WILL NOT CHANGE OUR SHOW

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Název výstavy je volnou parafrází projevu americké pop ikony Madonny, jenž referuje ke stejné problematice (viz film „Madonna: Truth or Dare“, známý také jako „In Bed With Madonna/S Madonnou v posteli“, rež. Alek Keshishian, 1991). Stejně, jako nebudeme měnit naší výstavu, nebudeme měnit naši queer identitu podle potřeb heteronormativní společnosti. Nezáleží na tom, zda jste queer nebo heterosexuální, mladí či staří, závislí na lásce, sexu, pop kultuře, filozofii či vědě – naše svoboda projevu je i vaší svobodou.

Výstava zkoumá queer umění v současném kontextu střední a východní Evropy. Situace LGBT komunity byla před rokem 1989 v každé konkrétní zemi jiná a liší se dodnes. V některých státech byla homosexualita dekriminalizována relativně záhy, jinde až na přelomu devadesátých a nultých let. Zatímco queer komunita v České republice aktuálně bojuje za právo na manželství a adopci dětí, v jiných zemích bývalého východního bloku se stále setkává s nepochopením, netolerancí a dosud musí bojovat o svá základní práva.

Naším kurátorským cílem však není předložit podrobnou a vyčerpávající zprávu o všemožných aspektech queer problematiky. Tato výstava je spíše experimentem, jenž otevírá prostor pro aktuální otázky, kterým se přizvaní umělci věnují a také zkoumá nové podněty, proměnu rolí a hraniční situace.

V první řadě je zde tematizováno využití veřejného prostoru k možnosti queer sebevyjádření během třiceti let po pádu železné opony. Někteří z vystavujících umělců též usilovně pátrají v minulosti, aby nalezli chybějící fragmenty historie, jiní se obracejí k pop kultuře a otázkám mateřství, queer tužeb a formování identity. Druhá skupina vystavených prací zkoumá to, co je přítomné, ale zůstává skryto a odehrává se potají a v přítmí. Dokonce i míra tajemství může poukazovat na to, kolik svobody ve skutečnosti máme. Zastřená realita tzv. cruisingu není ale pouze o skrývání se. „Neviditelný“ akt odehrávající se v anonymitě darkroomu je aktem, z něhož lze leccos pochopit, pokud ale na něj pohlédneme s odstupem. Povětšinou se však to, co se děje ve tmě, stává pro vnější svět nepochopitelné. Směr vyloučení se tak obrací, stejně jako se obracejí mocenské vztahy mezi majoritou a minoritou.

Vědomí, že tato „temnota“ má stejný politický potenciál jako „světlo“, výstižně shrnuje vše, co jsme při organizování výstavy sledovali. Bez romantizování temnoty však zároveň uznáváme, že se může změnit ve stejně hierarchickou, normativní a traumatizující zkušenost, jakou zažíváme v prostoru veřejném.

Hlavním mediálním partnerem výstavy je kulturní čtrnáctideník A2.