Znějící Steklík

Jan Steklík měl vřelý vztah k hudbě a v jeho rozsáhlém díle proto pochopitelně figurují stovky grafických partitur. V duchu vlastní originální poetiky na bázi hry a banality v nich rozplétá nevtíravé konceptuálně-vizuální hříčky, předváděje nám možnou hudbu bez interpretačních zábran. Rozechvěných pět linek osnovy, liberální a vtipné instrukce, rytmizované vizuální struktury i drásavé intervence vibrují významy, jež přesahují rámec konvenčních hudebních asociací. Adresáty Steklíkových grafických partitur nejsou jenom hudebníci, ale všichni potenciální „ochotníci“ s vůlí či zájmem realizovat (nebo si představit) zvukové možnosti, jaké jejich struktury skýtají. Přizvaným hudebníkům zmíněné ochotnictví jako poetická strategie zcela konvenuje, jelikož jsou ve své zvukotvorbě stejně vynalézaví jako Steklík ve svém kreslení a stejně velkorysí vůči náhodě, improvizaci a vnějším vlivům. Účinkují: Peter Graham – klavír, Pavel Zlámal – saxofon, klarinet; Los Amargados (George Cremaschi – kontrabas, elektronika, Petr Vrba – trubka, elektronika); úvodní slovo Jozef Cseres.