Dvoukanálová instalace pracuje se skrytými významy a schopností manipulovat s jednou ze složek pohyblivého obrazu tak, aby se změnil význam celého příběhu.

Zvuková osa videí je zdeformována. Divák slyší jen určitá slova z původních replik, která se tak skládají do nových větných vazeb a kontextu.

Tereza Velíková (1997) studovala v ateliérech konceptuální a intermediální tvorby na VŠUP v Praze. Její tvorbu charakterizuje důraz na intenzitu, jasnost, jednoznačnost sdělení spíše než na analýzu použitých médií. Využívá k tomu obraz, zvuk, objekty, osobní příběhy své i cizí a vlastní rodinné příslušníky. I v případě, že její práce vycházejí z nějakého předem daného schématu, je pozornost autorky a následně diváků nakonec stržena k obsahu a k často znepokojivým asociacím, které vyvolává.