7. 4. – 11. 5. 1963

Dům umění, celá budova

DU 423

Curator

Igor Zhoř, Václav Zykmund, Petr Spielmann, Jan Maria Najmr

Konfrontace brněnských tvůrčích skupin

Vystavující umělci

Karel Hyliš, Jánuš Kubíček, Josef Kubíček, Zdeněk Kudělka, Bohumír Matal, Pavel Navrátil, Petr Spielmann, Vladislav Vaculka, Jaromír Zemina, Čeněk Dobiáš, Robert Hliněnský, Josef Kadula, Karel Kryl, Jan Maria Najmr, Antonín Širůček, Inez Tuschnerová, Emil Weirauch, Antonín Čalkovský, Rudolf Fila, Jozef Jankovič, Slavoj Kovařík, Zdeněk Macháček, Miroslav Štolfa, Karel Veleba, Václav Zykmund, František Bič, Vladimír Drápal, Jiří Hadlač, Oldřich Hanzl, Dalibor Chatrný, Miroslav Netík, František Šenk, Oleg Vašica

Obsah archivní složky

pozvánka, katalog, projev na vernisáži (Ludvík Kundera), zápis z mimořádné schůze 21. 2. (vyjádření a diskuze k realizaci výstavy, obhajoba jejího pořádání), podmínky uspořádání výstavy, korespondence (zápisy a kritiky návštěvníků výstavy, pozvání na besedu, žádost o pořádání výstavy – Igor Zhoř atd.), recenze v tisku

Katalog

Konfrontace brněnských tvůrčích skupin Brno 57, M Brno, Parabola, Profil: Dům umění města Brna, 7. 4. – 11. 5. 1963 / Brno: SČSVU, 1963. – 62 s., obr., životopisy, DU 423. – Kubíček 7584; MZK; MMB

Note

V šedesátých letech se ve výstavních síních začaly objevovat výtvarné trendy, které se vymykaly oficiální kulturní ideologii, prosazující teze socialistického realismu. Již od poloviny padesátých let vznikaly skupiny, menší sdružení obdobně smýšlejících umělců, kteří cítili potřebu společné báze, umožňující diskuzi, konfrontaci mimo rámec Svazu československých výtvarných umělců, jediné organizace sdružující výtvarné umělce. Skupiny vznikaly na základě přátelských vztahů a příbuzných názorů na směřování umělecké tvorby. Během společných setkání v ateliérech, bytech se jejich účastníci informovali o aktuálních trendech světové výtvarné kultury, probíhaly tam živé diskuze. Přístup k informacím ze zahraničí byl mizivý, umělecká veřejnost hledala možnosti vymanění se z ideologického rámce státních institucí. Postupně docházelo k určitému zmírnění monopolu SČSVU na veškeré výstavní aktivity, důležitým krokem byla změna svazových stanov, začlenění paragrafu, umožňujícího zakládání tvůrčích skupin. Podmínkou vzniku skupiny byla garance člena svazu, který zažádal o její registraci po předložení programového prohlášení. Koncepce skupin byla formulována pouze v obecnější rovině, bez definice jednotných názorů na výtvarnou orientaci jejich členů. Ustanovením skupiny mohli jejich členové vystavovat v renomovaných muzeích a galeriích, kde byla výstavní prezentace podmíněna souhlasem SČSVU a prezentovat tak svou aktuální tvorbu. V Brně se jako první představila Skupina 4 (Jaroslava Brzobohatá, Zdeněk Macháček, Pavel Navrátil, Karel Zedníček) výstavou v Domě pánů z Kunštátů v roce 1958, neměla však dlouhého trvání. V dalších letech pak vznikla skupina Brno 57, jejíž členy byli nejen brněnští autoři (Jánuš Kubíček, Josef Kubíček, Bohumír Matal, Pavel Navrátil), ale i umělci z jihomoravského regionu (Karel Hyliš, Vladislav Vaculka), teoretici Zdeněk Kudělka, Petr Spielmann a Jaromír Zemina. V následujícím roce se ustanovila tvůrčí skupina Profil 58 (František Bič, Vladimír Drápal, Jiří Hadlač, Oldřich Hanzl, Dalibor Chatrný, Miroslav Netík, František Šenk, Oldřich Vašica) s teoretikem Igorem Zhořem. Od roku 1962 existovala skupina Parabola (Antonín Čalkovský, Slavoj Kovařík, Zdeněk Macháček, Miroslav Śtolfa, Karel Veleba, ze Slovenska Rudolf Fila a Jozef Jankovič) jejím teoretikem byl Václav Zykmund. V poslední skupině se sešli brněnští umělci (Čeněk Dobiáš, Robert Hliněnský, Josef Kadula, Karel Kryl, Jan M. Najmr, Antonín Širůček, Inez Tuschnerová, Emil Weirauch), autorem programové statě byl malíř Najmr. Záměrem tohoto výstavního projektu, o nějž se zasloužil především tehdejší ředitel Domu umění Adolf Kroupa, bylo prezentovat výtvarnou tvorbu, usilující o autonomnost uměleckého díla, odklon od přímé závislosti na vizuálních vjemech s tendencí k abstrahování reálného motivu, směřování k nefigurativnímu projevu. Poprvé tak mohly být konfrontovány ukázky prací členů všech brněnských tvůrčích skupin. Realizaci výstavy předcházela jednání se SČSVU, který vyžadoval shlédnutí před jejím otevřením, diskuzní programy jak pro kulturní pracovníky, tak pro veřejnost. Ohlasy v tisku nebyly jednoznačné – od vysvětlování záměrů vystavujících a zmínkách o potřebě konfrontační prezentace současného umění po konstatování kvalitativně nevyrovnaných výsledků. Rozporuplné reakce vyvolala výstava u návštěvníků, i z tohoto důvodu byla jistým přelomovým projektem, přinášejícím nové, jiné pohledy a přístupy k umělecké tvorbě. Setkali se zde umělci, kteří stáli na počátku své umělecké dráhy i ti, pro které byla právě šedesátá léta významným obdobím v kontextu jejich celoživotního díla, kdy restriktivní omezení kulturního dění pozvolna ustupovala a umělci nebyli vystavováni tak silným tlakům jako v padesátých letech. Svědčí o tom názorová pestrost i kvalita soudobé umělecké produkce. Konfrontační přehlídka členů všech čtyř skupin v prostorách Domu umění města Brna byla v kontextu soudobé kulturní politiky důležitou událostí jak pro brněnskou veřejnost, tak pro umělce samotné. Výstavu instaloval Ivan Ruller. Tajemnicí výstavy byla Jaroslava Macháčková. (jv)

Obrazová příloha

Copyright 2025 House of Arts

Close
Loading...